PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dramatická prvotina Antona Pavloviče Čechova "Platonov je darebák" (či též "Darebák Platonov") dostala v Divadle Na zábradlí od režiséra Jiřího Pokorného darem vykřičník. Vykřičník, který v jeho typickém stylu dodává klasice hodně expresivní a uřvaný nádech, spoustu aktualizujících přesahů a více či méně povedených scénických fórků. První polovina hry je naprosto famózní. Hlučná sedánka ruské smetánky, pod jejíž uštěbetanou idylou prosvítají morální a etická dilemata lidské společnosti, je vedena ve svěže komediálním duchu a na malém prostoru zábradlackého jeviště se odehrává herecky i scénicky strhující pásmo cynismu a opatrně probublávající dramatičnosti, to vše vedené lehkou rukou nápaditého excentrika Pokorného. Oč lepší je půle první, davová, hysterická, exaltovaná a vtipná, o to více vynikne pokulhávání půle druhé – komorní a zvážnělé. Ta patří Platonovovi, šaramantnímu darebákovi, který do všeho vnáší rozkol, sebe samého nevyjímaje. Pokorného režie místy ztrácí dynamiku, nápady a některé monologické a dialogické vstupy působí vyloženě nesourodým dojmem. Komika se nechtěně objevuje tam, kde text i děj vyznívají vážně a smát se vlastně není čemu. Naštěstí herecké osobnosti dokáží udržet dramatickou linku pohromadě – zejména femme fatale Tatiana Medvecká a jako vždy strhující Igor Chmela. Vyvrcholení "Platonova" tak přichází po sérii ne úplně přesvědčivých dialogů poněkud zeslabené a člověk se neubrání určitému pocitu zklamání. Nicméně už jen díky skvělé první půli se na zábradláckou verzi vyplatí zajít.
8 / 10
Anton Pavlovič Čechov: Platonov je darebák. Divadlo Na zábradlí, Praha. Režie: Jiří Pokorný. Premiéra: 25. listopadu 2005
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.